Anime pohledem “zasaženého” fanouška

Tímto článkem bych chtěl říct proč se rád dívám na Anime nebo čtu Mangu, nechci zde rozbírat historii nebo dělení anime, protože povedené články tohoto typu jsou na české a anglické wikipedii a lidem kteří je vytvořili naleží dík za kus práce.

http://cs.wikipedia.org/wiki/Anime a http://en.wikipedia.org/wiki/Anime

Na mém blogu se v poslední době objevilo spousta článku, převážně k různým anime seriálům či filmům, není to o tom že bych právě anime objevil nebo něco takového. Anime znám hodně dlouhou dobu a můžu říct, že anime které jsem viděl jako první byl Dragon Ball a poté Saint Seiya, dodnes tyhle díla považuji za “srdcovku” se vším všudy. V této době u mě anime zažívá takovou malou “Renesanci” a považuji to za obrovský relax a skvělého “zabijáka času” mezi hranými filmy které s napětím očekávám. Také objevuji že anime dokáže využít témata se kterými by film měl obrovský problém “to” dostat na plátno. Prvky kterým mě anime vlastně tolik oslovuje jsou příběh, charaktery, zvukový doprovod a nápad, proto bych jednotlivé části podrobněji rozebral:

Příběh: někdy mě udivuje z čeho všeho jsou Japonci schopni vytřískat opravdu dobré příběhy a vyprávění, právě jen příběh samotný by kolikrát stál za filmovou podobu ve “velkohubém” Holywoodském pojetí a někdy si říkám, že by na to neměl filmař ani myšlenou zavadit jinak celkový skvostný dojem půjde pod kytky.

Charaktery(postavy): Tak tohle můžu snad u každého anime, anime charaktery jsou skoro vždy naprosto vymazleny, jak co se týče jejich vizuálního podání (účes, oblečení, výzbroj, výstroj, zvláštní znamení), tak co se týká chování, většina charakterů má chování více či méně vzdálené jejich věku nebo tzv. vystupuje z řady, pro Evropana je to poněkud velice nezvyklé(teda hlavně z počátku), dále jsou to zvyky a vystupování charakterů, které je zařadí do skupinky oblíbený a ten ostatní balast či odpad. když se tohle dobře namíchá je člověk schopen uvěřit každému slovu z úst této postavy. Jedna věc u opravdu dobrých anime je, že  jednotlivé charaktery si získají obrovské množství fandů z jednoho prostého důvodu, nějakým způsobem se totiž ti lidé v nich vidí a tím jim dává možnost snít své malé sny.

Zvukový doprovod: Tady toho asi moc neřeknu, ale některé písně, melodie, hudba z anime jsou tak dobře udělány, že některé scény bez nich snad nejde ani oživit nebo si případnou scénu “naroubovat” jinak než jen s danou melodií.

Nápad: Tady přichází mé udivení číslo dvě a to odkud berou Japonci svou inspiraci, kolikrát se mi stalo že jména, postavy a události které jsem slyšel, viděl, znal, jsou v anime přetaveny takovým způsobem, že člověk si říká “buď jsou to blázni nebo geniové”, například: inspirace mýty a to nejen japonskými ale i starověkou Evropou, středověkem, alternativními událostmi v minulosti, to vše dává obrovskou živnou půdu, které japonští scénáristé dokáží bezezbytku využít takovým způsobem až z toho jde někdy hlava kolem. A nápady které se někdy objeví, dokáží učarovat masám lidí.

Samostatnou věcí je kreba, která prodělala svou malou evoluci, starší anime se snaží kresbou postav blížit realitě co je někdy velké plus jindy mi to dojem z anime značně kazí a pak novější anime vyznačující se právě nápadně velkýma očima a jiným tělesným disproporcím a také scénám vytvořeným počítačem. Nicméně tady je vše velice subjektivní a nijak nepreferuji ten či onem styl kresby. Pokud se ale, čtyři elementy zmíněné výše, vhodně spojí s odpovídající kresbou, můžou vytvořit opravdu dobré dílo, které je sice odlišné od hraného filmu svým technickým zpracováním, ale obsahově se mu může rovnat a z mého pohledu při srovnání některých hraných seriálů často překonat o několik příček. Lidé kteří si myslí, že cokoliv kresleného je určeno pro děti a hlavně anime, které se vyznačuje někdy až roztomilou kresbou jsou na velice velkém omylu a připravují se tak o skvělou filmovou a seriálovou zábavu.

Jin-Rô

Jin Roh: The Wolf Brigade (1998)

Jin Roh je temný, depresivní příběh o zradě, zakázané romanci,všeobecném duchu konspirace a zrady. Tenhle film není klasické anime, je to spíš drama, které dostalo kreslenou podobu. Jedná se poměrně o náročnější příběh který nutí diváka uvažovat po celou dobu jeho sledování.

Japonsko po “Velké porážce” čelilo siným sociálním nepokojům, které se vyvinuly z migrce a velké nezaměstnanosti, situace se stávala nezvladatelnou, zejména hlavní město trpělo ze všech nejvíc a police nemohla vznikajcím ozbrojeným protivládním čelit, proto se vláda rozhodla vytvořit speciální polovojenskou organizaci, která by nijak neporušovala zádady nové ústavy. Tak vznikla Ústřední Policie se svou speciální jednotkou KERBEROS, která bojovala v ulicích Tokia s teroristickou organizací Frakce, která vzešla z minulých protivládních organizací. Nyní v roce 1960 se situace pomalu uklidňuje, avšak protesty organizované Frakcí dál pokračují a právě při jednom takovém protestu vidíme dívku, která nese tajemnou brašnu, kterou následně předává dále, ve chvíli kdy se situace vyhrocuje, proběhne ulicemi detonace a část teroristické buňky Frakce i onou dívkou se přesouvá podzemím ke svému dalšímu cíli. Avšak než všichni dorazí ke svému cíli jsou překvapení skupinou speciální jednotky a následně zničeni v boji, uniká pouze dívka s výbušninou, jenže naráží na další skupinu speciální jednotky jejíž členem je i seržant Kakuzi Fuse, který nedokáže vystřelit, ale vyděšená dívka raději volí smrt a odjišťuje nálož….

Takto by se mohl nastínit začátek tohoto výborného příběhu, jenž strhne diváka do pochmurných barev a nálad. Film je sice už staršího data, avšak v případě anime se vůbec nejedná o nějakou slabost a kresba tohoto filmu i výtvarné zpracování je naprosto uchvacující. Byl jsem ohromen výtvarným zpracováním výbavy členů jednotky KERBEROS, která kompletně potlačuje cokoliv lidského, tito těžce vyzbrojení a obrnění válečníci jsou naprosto geniálně navrženi. Velké překvapení je i použití výzbroje z II. světové války (MG42, STG44, Kar98, FG42, STEN) což je opravdu na dobu kdy se děj odehrává poněkud nezvyklé. Z mého pohledu je celý film více než zajímavý a opravdu stojí za shlédnutí.

Elfen Lied

Elfen Lied (2004)

Třináct dílu tohoto krvavého a emotivního anime má obrovskou sílu. Takto na mě působí Elfen Lied dílo, které je velice známé a spousta fandu jej velice dobře hodnotí. Zprvu jsem od takto propagovaného anime dával ruce pryč, ale nakonec mě zvědavost přemohla a musím uznat, že to bylo jen dobře.

Elfen Lied není jen spousta krve, umíraní a nahoty, v tom všem krveprolití a zkáze se ukrývá velice silný emotivní příběh, který dá divákovi opravdu zabrat. Příběh začíná ve chvíli kdy se Lucy, příslušnice nového lidského druhu “Diclonius” dostane ze své cely a probíjí jsi krvavou cestu na svobodu z výzkumného střediska. Dicloniové nové lidské plémě vyznačující se růžovými vlavy, stejně barevnýma očima a malými růžky v oblastech spánku a také disponují “vektory” neviditelnýma rukama, než jim dávají obrovskou sílu spolu s nenávistí k lidem, ze kterých by brzy udělali vyhynulý druh. Právě ve chvíli kdy Lucy se téměř dostane z ustavu je zraněna na hlavě vystřelenou kulkou velkého kalibru a padá do moře. V tom momentě se také setkáváme s Koutou a jeho sestřenicí Yukou jenž se setkávají po 8 letech co se neviděli, ti dva také najdou zraněnou Lucy vycházet z oceánu, jenže něco je jinak a Lucy není sama sebou a jediné co umí říct je jediné slovo Nyuu, jenž se stává jejím jménem. Jak se příběh posouvá dál a dál, divák zjišťuje že hlavní postavy toho mají velmi mnoho společného a budoucnost všech je více než nejistá.

Jak jsem již psal v začátku, jedná se o anime s velice silným a emotivním příběhem a některé scény velmi ostře ukazují některé části lidské podstaty, ať už se jedná o zabíjení, nahotu, psychický tlak, atd… A ne každý s tím vším musí souhlasit, ale jedno je jisté a to, že divák bude ještě dlouho přemýšlet o všem co zde viděl.

Code Geass

Code Geass:Lelouch of the Rebellion (2007), Code Geass: Lelouch of the Rebellion R2 (2008)

Pokud se z tohoto anime nestal malý kult, tak opravdu už netuším co lidé chtějí od mecha anime očekávat. Myslím že tohle anime je velice živé a velice chytlavé již od začátku nejen svým podáním příběhu, ale i hlavními hrdiny. Celkový styl “mecha” byl pojat z mého pohledu trošku ve stylu “inovativní retro”.

Vsazení příběhu do alternativního světa, který tak trošku připomíná Orwellův román 1984, kdy je svět ovládán třemi super-mocnostmi, opět přidává na celkové atmosféře. Příběh samotný začíná vzpomínkou na rok 2010, kdy je Japonsko napadeno Svatou říši Britskou, která mu vyhlásila válku. V bojích jsou také poprvé nasazeny nové bojové stroje Knightmare Frames (Nightmares), díky nimž je Japonsko velice rychle poraženo a včleněno do Britského Impéria jako Area 11, i samotní Japonci jsou od teď nazýváni jako 11-tí.O sedm let později se setkáváme s Lelouchem Lamperougem, britským studentem Ashfordovy Akademie, ve skutečnosti je to britský princ Lelouch vi Britannia, jenž touží po jediném, zničit Britskou říši a odhalit pravdu o své minulosti. Jednoho dne při shodě náhod se Lelouch potkává se svým přítelem z dětství Kururugi Suzakem a také s tajemnou zelenovlasou dívkou C.C. (Shi Tsu) jenž osvobodil a ta mu daruje na oplátku tajemnou moc: Geass. Lelouchuv geass mu umožňuje ovládat lidi, jedná se o absolutní moc, na oplátku toho ale C.C. požaduje protislužbu, kterou si prozatím nechává pro sebe. Lelouch tak může začít svůj plán a stává se Zerem, tajemným spasitelem Japonska a začíná svůj plán realizovat, avšak nic nebude tak jednoduché jak se na první pohled může zdát.

Velice silná příběhová linie celého anime je propletena nečekanými zvraty a událostmi, jenž utvářejí celkový Lelouchův charakter, jenž se nedá popsat že je kladný nebo záporný, avšak stále má možnost volby. Jak příběh postupuje objevují se nové postavy na té nebo oné straně barikády a vždy posunou příběh určitým směrem dál. Jedná se také o Mecha anime, takže o souboje pilotovaných bojových strojů zde není nouze a vývoj nových typů na sebe nenechává dlouho čekat a souboje se stávají větší, rychlejší výborně dokreslují celkovou atmosféru. Výborně povedený sountrack přidává celkovému dojmu z anime další puls. Nicméně konec musí zasáhnout každého, kdo toto anime sledoval. Musím přiznat že japonští scénáristé jsou mistry uzavřených otevřených konců, jinak to nejde ani nazvat, proto si každý musí sám odpovědět čemu na konci věřit.

Osobní názor: Věřím, že Lelouch je obrovský “lhář” a po všech svých útrapách konečně našel klid po boku jedné nejmenované osoby .