Anime pohledem “zasaženého” fanouška

Tímto článkem bych chtěl říct proč se rád dívám na Anime nebo čtu Mangu, nechci zde rozbírat historii nebo dělení anime, protože povedené články tohoto typu jsou na české a anglické wikipedii a lidem kteří je vytvořili naleží dík za kus práce.

http://cs.wikipedia.org/wiki/Anime a http://en.wikipedia.org/wiki/Anime

Na mém blogu se v poslední době objevilo spousta článku, převážně k různým anime seriálům či filmům, není to o tom že bych právě anime objevil nebo něco takového. Anime znám hodně dlouhou dobu a můžu říct, že anime které jsem viděl jako první byl Dragon Ball a poté Saint Seiya, dodnes tyhle díla považuji za “srdcovku” se vším všudy. V této době u mě anime zažívá takovou malou “Renesanci” a považuji to za obrovský relax a skvělého “zabijáka času” mezi hranými filmy které s napětím očekávám. Také objevuji že anime dokáže využít témata se kterými by film měl obrovský problém “to” dostat na plátno. Prvky kterým mě anime vlastně tolik oslovuje jsou příběh, charaktery, zvukový doprovod a nápad, proto bych jednotlivé části podrobněji rozebral:

Příběh: někdy mě udivuje z čeho všeho jsou Japonci schopni vytřískat opravdu dobré příběhy a vyprávění, právě jen příběh samotný by kolikrát stál za filmovou podobu ve “velkohubém” Holywoodském pojetí a někdy si říkám, že by na to neměl filmař ani myšlenou zavadit jinak celkový skvostný dojem půjde pod kytky.

Charaktery(postavy): Tak tohle můžu snad u každého anime, anime charaktery jsou skoro vždy naprosto vymazleny, jak co se týče jejich vizuálního podání (účes, oblečení, výzbroj, výstroj, zvláštní znamení), tak co se týká chování, většina charakterů má chování více či méně vzdálené jejich věku nebo tzv. vystupuje z řady, pro Evropana je to poněkud velice nezvyklé(teda hlavně z počátku), dále jsou to zvyky a vystupování charakterů, které je zařadí do skupinky oblíbený a ten ostatní balast či odpad. když se tohle dobře namíchá je člověk schopen uvěřit každému slovu z úst této postavy. Jedna věc u opravdu dobrých anime je, že  jednotlivé charaktery si získají obrovské množství fandů z jednoho prostého důvodu, nějakým způsobem se totiž ti lidé v nich vidí a tím jim dává možnost snít své malé sny.

Zvukový doprovod: Tady toho asi moc neřeknu, ale některé písně, melodie, hudba z anime jsou tak dobře udělány, že některé scény bez nich snad nejde ani oživit nebo si případnou scénu “naroubovat” jinak než jen s danou melodií.

Nápad: Tady přichází mé udivení číslo dvě a to odkud berou Japonci svou inspiraci, kolikrát se mi stalo že jména, postavy a události které jsem slyšel, viděl, znal, jsou v anime přetaveny takovým způsobem, že člověk si říká “buď jsou to blázni nebo geniové”, například: inspirace mýty a to nejen japonskými ale i starověkou Evropou, středověkem, alternativními událostmi v minulosti, to vše dává obrovskou živnou půdu, které japonští scénáristé dokáží bezezbytku využít takovým způsobem až z toho jde někdy hlava kolem. A nápady které se někdy objeví, dokáží učarovat masám lidí.

Samostatnou věcí je kreba, která prodělala svou malou evoluci, starší anime se snaží kresbou postav blížit realitě co je někdy velké plus jindy mi to dojem z anime značně kazí a pak novější anime vyznačující se právě nápadně velkýma očima a jiným tělesným disproporcím a také scénám vytvořeným počítačem. Nicméně tady je vše velice subjektivní a nijak nepreferuji ten či onem styl kresby. Pokud se ale, čtyři elementy zmíněné výše, vhodně spojí s odpovídající kresbou, můžou vytvořit opravdu dobré dílo, které je sice odlišné od hraného filmu svým technickým zpracováním, ale obsahově se mu může rovnat a z mého pohledu při srovnání některých hraných seriálů často překonat o několik příček. Lidé kteří si myslí, že cokoliv kresleného je určeno pro děti a hlavně anime, které se vyznačuje někdy až roztomilou kresbou jsou na velice velkém omylu a připravují se tak o skvělou filmovou a seriálovou zábavu.